Stres je slovo, které nás provází celým životem. Když ho slyšíme, obvykle si představujeme jeho negativní aspekty, jako jsou konkrétní obtíže, frustrace nebo trápení. Při dlouhodobě neřešeném chronickém stresu mohou tyto problémy vyústit do řady psychosomatických a civilizačních onemocnění. Naštěstí lze těmto stavům úspěšně předcházet a naopak využívat pozitivní energetizující a motivující aspekty stresu ve svůj prospěch. Prvním krokem k vědomé práci se stresem je jeho poznání.
Stres je přirozenou, leč často nepříjemnou reakcí organismu na jakoukoliv výzvu nebo zátěž. Může být vyvolán různými faktory (tzv. stresory), jako jsou práce, vztahy, finanční problémy nebo zdravotní potíže. Když mozek vyhodnotí situaci jako potenciálně ohrožující, spustí sérii fyziologických změn, které nás připravují na její zvládnutí. Tyto reakce jsou známy pod heslem „fight or flight”, tedy „útok nebo útěk”. Když ze situace není možné utéct, a zároveň se zdá, že s ní nemá cenu bojovat, přidává se k nim ještě třetí reakce “freeze” – ztuhneme jako ještěrka a doufáme, že nás pak nebezpečí obejde.
Stres můžeme dělit podle délky jeho trvání do dvou hlavních kategorií: na krátkodobý a dlouhodobý.
Kromě délky trvání můžeme stres klasifikovat také dle jeho kvality na eustres nebo distres.
Stres může mít mnoho příčin. To, co je pro jednoho člověka banální, může být pro druhého silným stresovým spouštěčem. Obecně je stres důsledkem kombinace vnitřních a vnějších faktorů, které na nás každodenně působí. Díky jejich odhalení dokážeme porozumět charakteru zátěžové situace, kterou prožíváme, a na základě toho zvolit účinné strategie boje proti stresu a jeho nežádoucím projevům.
Vnitřní faktory stresu vycházejí z našich myšlenek a pocitů. Jsou úzce spojeny s naším osobním nastavením, temperamentem a životními zkušenostmi. Ohroženi jsou zejména perfekcionisté trpící frustrací z nedosažitelnosti přehnaně vysokých cílů a nároků na sebe a své okolí nebo lidé, kteří mají tendenci soustředit se na negativa a vidět svět černě. Také naše fyzické zdraví hraje významnou roli v tom, jak na stres reagujeme. Nedostatek spánku, špatná výživa nebo chronické zdravotní potíže zpravidla oslabují naše schopnosti adaptace a podávání výkonů.
Vnější faktory mají naopak kořeny v našem okolí a v situacích, ve kterých se nacházíme. Mohou zahrnovat životní události, vztahy nebo prostředí, ve kterém žijeme a pracujeme. Na rozdíl od svých předků jsme vystaveni více vnějším stresorům, které se dlouhodobě a plíživě vtírají do našich životů. Mnohé z nich přitom ještě před pár desetiletími vůbec neexistovaly. K celosvětovým a společenským událostem posledních let přičtěte vliv sociálních sítí, nestabilitu ekonomiky a trhu, zvyšující se pracovní nároky, které se dají jen těžko sladit s idylickým rodinným a sociálním životem. Vyjde vám, že udržet se v zenu nemusí být vůbec snadné.
Přestože je skupina stresujících podnětů velmi rozsáhlá a různorodá, tělo na ně reaguje dle neměnného scénáře. Při působení stresujících faktorů iniciuje náš mozek změnu hormonální produkce a zvýšení hladiny adrenalinu a noradrenalinu v krvi. Zároveň předá řízení řady fyziologických funkcí do rukou sympatiku – části autonomního nervového systému, připravujícího tělo k akci. Organismus se tak přepne z klidového stavu do módu, kdy je připraven podávat výkony. Po odeznění tíživého stresoru se funkce sympatiku upozadí a začne opět pracovat v rovnováze se svým protějškem – parasympatikem. Tělo i mysl se regenerují a nabírají energii pro další využití.
Aby stres vystupoval jako dobrý sluha, je potřeba aby byl objem a charakter překážek přijatelný a stimulativní. V případě dlouhodobého chronického stresu je zátěž příliš vysoká a její důsledky se začnou projevovat na fyzické, psychické i sociální úrovni.
Mezi nejčastější tělesné projevy stresu patří únava a poruchy spánku. Neustálý stav napětí člověka postupně vyčerpává a často mu přitom paradoxně brání nabrat síly pomocí vydatného odpočinku. Změny v energetickém toku orgánových soustav mají za následek zažívací potíže, imunologické problémy nebo svalové napětí a bolesti. Neregulovaná hormonální nerovnováha může vést v dlouhodobém horizontu až k civilizačním nemocem jako jsou kardiovaskulární problémy nebo cukrovka.
Na mentální a emocionální úrovni se stres projevuje zvýšenou úzkostností a nervozitou. Častý je pocit přetížení a ztráty kontroly. Lidé ve stresu více zapomínají, mají potíže s koncentrací nebo zklouzávají k negativismu a černým myšlenkám. Chronický stres je významným faktorem vzniku depresivní poruchy nálady a syndromu vyhoření. Tělo a duše jsou propojeny a proto napětí v jednom způsobuje tenzi v druhém.
Každý z nás se se zátěží vypořádává jinak, vždy je ale dobré mít u toho na paměti několik obecných zásad.
Stres je přirozenou a neoddělitelnou součástí života. Je to katalyzátor, který reorganizuje tok energie v našem těle a podporuje tak fungování kognitivních a fyziologických funkcí, potřebných pro zvládání každodenních i krizových situací. Když se stane chronickým, může mít vážné dopady na naše zdraví. Proto je důležité naučit se stres zvládat a účinně předcházet jeho negativním efektům. Zkusme se na chvíli zastavit a naslouchat si, věnovat pozornost signálům, které nám naše tělo a mysl vysílají a reagovat na ně s respektem a péčí. Vždy se dá o sebe pečovat o trochu víc, či už jde o způsob stravování, odpočinku nebo pohybu. Naše tělo a mysl nás za to odmění.