Stresová reakce: Co se děje v těle a jak pomáhá metoda TRE

Každý člověk někdy zažívá stres – ať už vlivem pracovního či osobního života nebo traumatických událostí. Co se nám ale v takových situacích děje v těle? Kde naše reakce začíná, proč se ve stresu třeseme a jak nám třes může pomoci proti stresu? To se dozvíte v tomto článku.

Co je to stresová reakce?

Stresová reakce je komplexní biologický mechanismus, který hraje klíčovou roli v adaptaci organismu na ohrožující podněty. V evolučním kontextu byla (a stále je) stresová odpověď nezbytná pro přežití, neboť naše organismy reagují na nebezpečí strategií “boj nebo útěk” (fight or flight response). Tato reakce nám umožňuje rychle mobilizovat energetické zdroje a situaci vyřešit nebo se z ní dostat. Jaké části mozku jsou do tohoto procesu zapojeny a jaké hormony jsou v tomto mechanismu klíčové?

Role amygdaly ve zpracování stresu

Amygdala je součástí limbického systému (konkrétně se jedná o jednu z limbických podkorových struktur), jehož nejdůležitějšími funkcemi jsou především kontrola úzkosti, strachu, účast na procesech krátkodobé paměti, sociálního a emočního chování a díky napojení na hypothalamus i řízení dýchání či srdeční činnosti. 

Amygdala má pak na starost zejména emoční regulaci a detekci hrozby. Jakmile rozpozná jakékoliv nebezpečí, aktivuje autonomní nervový systém (sympatikus a parasympatikus) a spouští již zmíněnou stresovou odpověď. (LeDoux, 1996). Je propojena s hypotalamo-hypofyzárním systémem, který ovlivňuje produkci stresových hormonů, zejména pak adrenalinu či kortizolu, kterým se budeme věnovat později v článku.

Kromě rozpoznání nebezpečí a spuštění příslušné odpovědi umožňuje amygdala přes hipokampus přiřazení emočního významu paměťovým stopám, což ovlivňuje reakci na stres. To znamená, že jestli máme určitou situaci “uloženou” jako nebezpečnou, amygdala ji včas rozpozná a zajistí reakci. 

Nadměrná aktivace amygdaly je spojena s úzkostnými poruchami a posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). (Shin, 2009)  A proč je amygdala klíčová v produkci hormonů?

Její aktivace spouští uvolňování kortikotropin uvolňujícího hormonu (CRH), který aktivuje tzv. osu HPA (hypothalamus-hypofýza-nadledviny). Výsledkem tohoto procesu je produkce kortizolu a adrenalinu, které náš organismus připravují na stresovou reakci.

Adrenalin a jeho význam ve stresové reakci

Adrenalin (jindy též epinefrin) je hormon a současně neurotransmiter vylučovaný nadledvinami a mozkovým kmenem při jakékoliv stresové reakci, ať už jsme v reálném ohrožení nebo ne. Mezi jeho hlavní účinky patří: zvýšená energie a fyzická síla (díky prokrvení a okysličení specifických částí těla, jako jsou třeba naše končetiny, ale i srdce), zlepšené soustředění a učení a zvýšená imunitní odpověď. Rozlišujeme však jako působení během krátkodobého a dlouhodobého stresu.

Během krátkodobého stresu je pro nás adrenalin skvělým pomocníkem a dokáže nás dostat skrz situace, které bychom za normálních okolností nezvládali fyzicky ani psychicky (umožní nám například běžet rychleji, než běžně zvládneme, zvednout těžší břemeno, či fungovat s vážným poraněním než se dostaneme do bezpečí. (McEwen, 2007) 

Pokud jsme však vystaveni dlouhodobému stresu (ať už v práci nebo v osobním životě), může prodloužená aktivace adrenergního systému vést k hypertenzi, zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění a snížené imunitní funkci. (Chrousos, 2009) Dále má pak vliv na kvalitu spánku a tím na celkovou hladinu energie.

Funkce kortizolu při stresové reakci

Kortizol je hormon, který je odpovědný za dlouhodobou adaptaci na stres. Po uvolnění adrenalinu se aktivuje hypotalamo-hypofyzární osa a dochází k vylučování kortizolu. Tento proces má přirozený cirkadiánní rytmus a regulaci během dne. Typicky je hladina kortizolu vysoká ráno, kdy nás probudí a v průběhu dne postupně ustupuje.

Během akutního stresu dochází ke zvýšení hladiny kortizolu vlivem prudkého vzestupu adrenokortikotropního hormonu (ACTH). Při chronickém stresu se aktivace hypotalamu přesouvá z dominance kortikotropin uvolňujícího hormonu (CRH) na dominanci arginin vazopresinu (AVP), což může přispět ke zvýšené hladině kortizolu, zatímco metabolismus kortizolu se snižuje. (Russel & Lightman, 2019) Jiné studie naznačují, že časem hladina kortizolu může naopak klesat. (Mayer et al., 2018) 

V jednom se však studie shodují – chronický stres má výrazně negativní vliv na naše zdraví jak po stránce fyzické, tak po té psychické. To zejména proto, že hladiny hormonů nejsou v homeostáze, tedy na jakési optimální, stálé hladině, ať už jsou zrovna moc vysoko nebo naopak nízko. Kromě narušeného spánku, vyšší zánětlivosti a hormonální nerovnováhy má dlouhodobý stres vliv na náš imunitní systém. Koreluje totiž pozitivně s tzv. imunitní dysregulací, během které jsou procesy imunitního systému narušeny. To vede ke zvýšenému riziku výskytu mnoha onemocnění – mezi nimi jsou například cukrovka II. typu, kardiovaskulární onemocnění nebo revmatoidní artritidy. (Gouin, 2011)

V čem spočívá problém nestabilní hladiny kortizolu?

Pravidelné výkyvy v hladinách kortizolu jsou značným problémem zejména pro pracující v IZS, kterým se vlivem velkého množství stresových situací během dne vyplavuje větší množství kortizolu, než je běžné a zdravé.

Vzhledem k tomu, že se tito lidé nadměrně setkávají s velmi náročnými situacemi, produkuje jejich tělo také velké množství adrenalinu. S tím se zároveň vylučuje kortizol, který na konci dne způsobí, že jsou pracující v IZS i na konci směny či dne stále stimulováni. To způsobuje nedostatek spánku a potřebné regenerace, což může vést, a často vede, k syndromu vyhoření.

Proč se ve stresu třeseme?

Třes je po stresové reakci přirozeným způsobem, jak se nervový systém vrací do rovnováhy. Jelikož se stresová odpověď spouští po zaznamenání hrozby (evolučně byl touto hrozbou běžně predátor), mozek očekává, že bude potřeba vynaložit nezvyklé fyzické úsilí. Pokud však k aktivitě nedojde, vzniká nám v těle nadbytečné napětí způsobené výše zmíněnými stresovými hormony a tak tělo spouští třes, aby se této energie zbavilo.

Třes je po stresové reakci přirozeným způsobem, jak se nervový systém vrací do rovnováhy. Zvířata ho běžně využívají, nás ho společnost odnaučila.

S tímto druhem třesu se můžeme setkat už během prožívání dané stresové situace – například při prožívání trémy či vysoké nervozity. Často se však tento jev také projevuje například po traumatických událostech a dokonce se nejedná o fenomén specifický pro člověka – zvířata běžně používají třes na uvolnění po prožití vypjaté situace, jako je třeba útěk před predátorem apod.

Třesem proti stresu: jak nám v takových chvílích může pomoci TRE

Metoda TRE® (Tension & Trauma Releasing Exercises) je jednoduchá metoda, která pomáhá efektivně uvolnit nahromaděné fyzické i psychické napětí a traumata v těle.

Vyvinul ji Dr. David Berceli při své práci v zónách zasažených válečnými konflikty. Během svojí práce totiž zjistil, že děti, které se, narozdíl od dospělých, v napjatých situacích třásly, traumatickou událost celkově lépe zpracovaly. Později tedy zjistil, že třes vojákům pomáhá na uvolnění stresu a napětí a vyvinul sérii cviků, které aktivují chvění kontrolovaným způsobem, což umožní tělu uvolnit se.

Během cvičení TRE se nejdříve pracuje s velkým svalem bederním (m. psoas), který je během stresové reakce nejvíce stažený. Zároveň se jedná o sval, který se při pravidelné a dlouhodobé námaze (chronickému stresu) musí pravidelně uvolňovat, jinak dochází k různým zdravotním komplikacím, jako jsou bolesti v bederní části zad nebo okolo sedacího nervu.

Z tohoto bodu už se třes přirozeně posouvá do míst, kde je potřeba, aby působil. Můžou to být místa, které hodně stahujeme ve stresu, nebo místa, která byla zraněná a došlo v nich k fyzickému traumatu.

Vysokému a pravidelnému stresu jsou vystaveni například záchranáři – ve videu níže se můžete podívat, jak o zpracovávání stresu pomocí TRE mluví autor metody Dr. David Berceli se záchranářkou, pro kterou je nadměrné vystavení stresu denní chléb.

Jak začít?

Přestože je třes vyvolaný TRE pro naše tělo přirozený a metoda je oproti terapii méně mentálně náročná, je potřeba se “naučit třást” s certifikovaným instruktorem. Nemějte ale strach – nejedná se o měsíce a roky práce na placených sezeních. Cviky se lze naučit už během prvního setkání, doporučuje se však navštívit těchto setkání alespoň 3-6 a to proto, abyste se cviky naučili správně, byli si v nich jistí a věděli, jak metodu provádět efektivně a bezpečně. Potom už můžete cvičit kdykoliv sami!

Cviky se nejprve učí v pozici vleže na podložce, potom, co si je osvojíte, můžete ale cvičení provádět i v jiných pozicích, třeba ve stoje či vsedě. Díky tomu nejste omezení pouze na místa, kde byste si mohli natáhnout karimatku a tak se můžete vytřást kdekoliv.

Recenze spokojených klientů

“Kurz TRE byl zajímavý a přínosný, ukázal mi zase nový způsob jak zvládat stresové situace. Celkové uvolnění a čistá hlava po kurzu byly příjemným překvapením.” (Silvie, PPC & Content specialista)

TRE je vynikající relaxační cvičení – navozuje stav hlubokého klidu velmi rychle, efektivně a bez námahy či velkého soustředění.. (Martina, masérka)

Pro více zpětných vazeb můžete navštívit stránku Reference.

Kde se TRE naučit?

Setkání se můžete zúčastnit jak sami, tak ve skupině. Lekce se dají navštívit osobně v Brně a dokonce i online! Pokud vám tedy není příjemný osobní kontakt nebo je pro vás nepraktické na sezení dojíždět, neváhejte se připojit z domova! Pokud si chcete od stresu zkusit ulevit přirozenou cestou, neváhejte si zarezervovat termín a poznat efekty TRE na vlastní kůži!

Zdroje:

Gouin J-P. (2011) Chronic Stress, Immune Dysregulation, and Health. American Journal of Lifestyle Medicine. 2011;5(6):476-485. https://doi.org/10.1177/1559827610395467

Chrousos, G. P. (2009). Stress and disorders of the stress system. Nature Reviews Endocrinology, 5(7), 374-381.

LeDoux, J. E. (1996). The Emotional Brain: The Mysterious Underpinnings of Emotional Life. Simon & Schuster.

Mayer, S.E.,  Lopez-Duran N. L., Sen S., Abelson, J. L. (2018) Chronic stress, hair cortisol and depression: A prospective and longitudinal study of medical internship, Psychoneuroendocrinology, Volume 92, 2018, Pages 57-65, ISSN 0306-4530, https://doi.org/10.1016/j.psyneuen.2018.03.020.

McEwen, B. S. (2007). Physiology and neurobiology of stress and adaptation: Central role of the brain. Physiological Reviews, 87(3), 873-904.

Russell, G., Lightman, S. (2019) The human stress response. Nat Rev Endocrinol 15, 525–534 . https://doi.org/10.1038/s41574-019-0228-0

Shin, L. (2009). The Amygdala in Post-Traumatic Stress Disorder. In: LeDoux, J., Keane, T., Shiromani, P. (eds) Post-Traumatic Stress Disorder. Humana Press. https://doi.org/10.1007/978-1-60327-329-9_15